List pro Listopad

Ahoj především našemu muži ve Vídni a naší agentce v Berlíně !

- omluvte mě, teď mám zase špiónský období (to příjde vždycky na podzim

Taky mě omluvte, že jsem dlouho nic nepsal. Říkal jsem si že počkám na nějakou vhodnou domácí událost, kterou využiju a trochu vypravěčsky upravím, aby vás to bavilo číst, ale vypadá to, že takhle bych mohl čekat do nekonečna, nebo si rovnou něco úplně vymyslet a dopustit se tak sofistikovaných lží ve stylu Martina.

Zbývá teda uchýlit se k Tondově metodě a psát o škole Bohužel to od něj nemůžu úplně opsat jako při písemce, protože my teď máme vždycky nějakou jinou stáž z nějakýho jinýho předmětu. Tak já například po zdolání neurologie začal se stomatologií a vida – v ponděli jdu na zkoušku. Psaní tohohle jsem pojal jako přestávku mezi konzervační stomatologií a záněty zubní dřeně a apikálního periodoncia … <uplynulo 48 h> … no vida a zkouška ze stomatologie je hotová – dokonce za jedna Měl jsem štěstí, z otázek jsem si mj. vytáhnul extrakci zubu. O tom vím momentálně hodně, protože jsem minulou středu byl na trhání horní osmičky, a proto jsem si to už předtím řádně nastudoval, abych posoudil, jestli mi to paní (nebo dle toho na kolik let vypada spíš slečna) zubařka vytrhne lege artis . No .. těžko říct, včera jsem si z extrakční rány jazykem vyžužlal ještě kousek zubu … ale jinak dobrý, žádný zánět paranasálních dutin, nekróza čelisti ani celková sepse se zatím nedostavila.

Teď ale ve škole trpím víc než kdy jindy, protože máme ďábelské duo předmětů etika a psychologie. Od rána do večera jen samý plky a metráky demagogie. Ony by ty předměty snad i mohly bejt zajímavý, ale tajemství neúspěchu spočívá v tý formě, zvlášť v soudruhu Payneovi. Ústav psychologie a etiky byl před r. 89 byl ústavem Marxismu a Leninismu. Po revoluci proběhlo pár čistek, komunisty nahradili filozofové a etici a úspěšně navázali na “dobré tradice” ústavu. Teda ta psychologie ještě celkem ujde – ale ta etika to je děs.

Tak školu bysme měli .. ještě napsat něco o počasí <http://pocasi.idnes.cz/server.idn> Momentálně tu máme celkem jasno a teplo, ale vypadá to na nějaký správný podzimní plískanice koncem týdne. Nevím jak v německy mluvícím světě, ale u nás jsme si posunuli čas o hodinu zpátky. Kýženým výsledkem je více světla ráno, více tmy večer. To mě trochu zaskočilo dneska, když jsem se chtěl po škole a po večeři jít trochu projít, abych vyventiloval ten vztek z etiky, zjistil jsem, že můj oblíbený okruh po hřbitově se už zcela zahalil do tmy, ze které v překvapivém množství poblikávala světýlka svíček a petrolejek. Došlo mi, že máme dušičkovej tejden. Padla na mě taková správná předvánoční nálada posílená už kompletně vyzdobeným palácem flora zářícím tisícem žárovek a velkoplošných obrazovek.

Chtěl jsem si Vánoce nechat na pozděj, a tak jsem se rozhod že nejdřív budu slavit Dušičky a Halloween. Dýni jsem v albertu nesehnal, tak jsem si po příchodu domů stáhnul Mozartovo Requiem . Posílat to nebudu, je to velký ale dávám vám malou ochutnávku z youtube… tak ať to Wolfgang rozjede u vás v počítačí na plné Mozartovy koule

Doufám že už brzy přijedete na nějakou první návštěvu domů. Už se těším na vaše zážitky a několik piv s nimi spojených

Zdravím i ostatní svoje příznivce a čtenáře !

Srdečné pozdravy z Česka

Ahoj Ivouši !

řekl jsem si, že nebudu čekat až nahodíš internet a začnu smolit první e-mail. Doba je k tomu příhodná – mám v plánu si přeinstalovat počítač, než vypukne škola, a proto využívám ještě poměrně funkční počítač k psaní, než ho večer uvedu do komatu.

Včera jsem byl zapsat sebe a z moci Tondovy taky Tondu do IV. ročníku. Vyplňování dotazníků pro můj přes prázdniny zlenivělý mozek nebylo úplně snadné, navíc jsem to musel dělat 2× – takže nejdřív nanečisto pro sebe a pak už načisto pro mistra Šípka. Musím přiznat, že jsem se na zápis moc netěšil – přeci jen – první nevyvratitelný důkaz toho, že prázdniny jsou over ( no ty sis už asi taky všiml . Letos se nějak ne a ne těšit na první zvonění – asi pro to, že nevím kam přesně a kdy mám vůbec 1. října přijít, jen vím že nám už první den dopřejou nějakej test – asi z toho co si pamatujem o neurologii z fyziologie, patologie, anatomie atp. Nějak jsem se nedoved rozveselit ani představou že budu zas mezi spolužákama – dokonce jsem očekával tak trochu studenou sprchu, až se na mě sesypou kolegové natěšení na další dávku svého studijního opia. A taky že jo . Ale nakonec se vše zlé v dobré obrátilo, zašli jsme na gulášovku a nad kouřícím talířem jsem se začal tak nějak ladit na společný tón skupiny.

V úterý jsme byli s Káťou na výletě v Českém Krumlově (btw. esli sis ještě nevšim, užívám tentokrát při své tvorbě jazyka spisovného – to jen že si to teď čtu zpátky po sobě a skoro ty spisovný koncovky moje huba nedokáže vyslovit ) Jeli jsme busem a v Budějovicích jsme vyzvedli tamní rodačku a naši spolužačku z kruhu Lucku. Její znalosti Krumlova se ukázaly jako neocenitelné. Dokonce mě dovedla do hospody “U dwau Maryjí”, kde jsme byli před lety jedli s rodinkou. Tam jsme si dali staročeskou hostinu králikem a kuřetem za pěkných 120 Kč na osobu a pak jsme se jali dobývat zámeckou věž, což s hostinou v břiše byl vskutku husarský kousek. Na zámecké okruhy A i B jsme se vyprdli a šli jsme se kouknout do zámeckého parku, jestli konečně rostou houby. Nic moc. Myslel jsem že jednu vidím mezi stromama a už jsem se radoval z toho úlovku, ale pak se ukázalo, že je to ta točna divadla pod širým nebem.

Snad se Kátě Krumlov líbil. Já tam byl už po druhý. Po prvé jsem tam byl jako malej usmkranec, a Krumlov zaplavenej sluncem, lidma a vodákama ráchajícíma se ve Vltavě pod jezem mě tak dostal, že jsem se vyjímečně přestali rvát se sestrou a dokonce i ona tehdy ustala v držkování, jež jinak provázelo každou naši rodinnou výpravu za památkama. Ale tentokrát pršelo a bylo docela zima a křivolakýma uličkama proudil jen zesláblý proud turistů, hlavně Japonců zmateně hledajících nějakou fungující hospodu, protože se zdá, že jak skončila sezóna, kuchaři, číšníci a servírky podaly z naprostého vyčerpání výpověd a ceduli s nápisem “přijmeme kuchaře atp.” bylo vidět na každých  druhých dveřích. Jó, zkrátka nejsou lidi mno…

No, hádám, že tam na tom úvodním kurzu taky nějak sightseeingujete po Vídni, tak Tě tyhle moje novinky už moc nebaví. Tak se tam měj, brzy napiš a pozdravuj komisaře Rexe !

tramtara dá …

Internet poslední roky roste stále obludnější rychlostí, existence mnoha lidí začíná být hmatatelnější v jeho virtuálním světě než v dimenzi, kde se odehrává opravdový život nás všech. Tedy – skoro všech, neměl bych se tolik ukvapovat, protože stále ještě žije i v našich zeměpisných šířkách dost dinosaurů (nerad bych se dotkl starších lidí ani dinosaurů , které internet nechal chladnými a možná jim i bude přáno zemřít, aniž by zjistili k čemu internet je vlastně dobrý.

Dneska se už zdá, že vznik internetu byl pro lidstvo stejně tak nevyhnutelný jako vynález kola, kladky, nakloněnéné roviny, televize nebo toaletního papíru. Stejně tak jako bych těžko oželel předchozí náležitosti, asi bych si už i bez internetu připadal jako Robinson uprostřed města, v moři papírování, telefonování, v nekonečých chodbách kartoték, stojící ve frontách při vyřizování věcí, které dnes zaberou několik kliknutí. Dobře, to jsou ty příklady praktického využití internetu, o kterých se nedá pochybovat.

K čemu jsou ale dobré blogy ? Mám trochu obavu, že to asi opravdu je ztracený čas – jak psát, tak číst Já osobně teda snesu jen o trochu víc, přečíst si nějaký úvodník autora blogu, prohlídnout si, jestli má blog nějakou strukturu, čím se vlastně zabývá, abych na závěr nad fotkou kde je se svou přítelkyní procházce na Petříně usoudil že je to opravdová ztráta času a že jsem měl už dávno být někde venku – třeba na Petříně, dýchat čerstvý vzduch, koupat se ve slunečních paprscíh raděj než sedět u počítače. Proč by mě sakra měl zajímat něčí zážitky, když je to zrovna ubožáček stejně tak průměrný jako já, žadný 007 s povolením zabíjet ve službách Jejícho Veličenstva? Proč by mě měly zajímat jeho názory, když je jen jedním z tisíců falešných proroků, kteří se ve svém volném čase šíří svojí moudrost v komentářích pod každým článkem na novinkách nebo idnesu ?

Přesto jsem se i já rozhodl následovat příklad ostatních, a zakládám blog (teda spíš přispívám poprvé od jeho založení na začátku července .  Píšu, protože příležitost k tomu nikdy nebyla příhodnější – poprvé po 2 letech mám prázdniny a volného času snad ještě o něco víc než by bylo zdrávo. Proč teda neztrácet čas nějakou tvořivější formou, než dosud ?

Hello world!

Welcome to WordPress.com. This is your first post. Edit or delete it and start blogging!

A tak jsem začal blogovat. Jistě tě zajímá o čom.